Teatro San Carlo v italské Neapoli si drží jedno světové prvenství. Díky němu to není jen jedna z mnoha operních scén. Jeho monumentální stavba byla totiž otevřena mnoho let před tím, než na jevišti milánské opery La Scala nebo benátské La Fenice stanuli první herci. Letos Teatro San Carlo oslaví 288 let od svého otevření.
Medrano a jeho plány divadla
O výstavbu nového divadla v Neapoli se zasloužil neapolský král Karel III. Bourbonský. Měl k tomu pádný důvod. Divadlo San Bartolomeo, postavené v roce 1621 mělo svá nejlepší léta za sebou a bylo již nedostačující potřebám královského dvora a neapolské šlechty.
Plány nového divadla vypracoval Giovanni Antonio de Medrano (1703-1760), brigádní generál, královský architekt, hlavní inženýr a učitel Karla III. Bourbonského v dobách jeho infanství.
Původní název tohoto divadla zněl Teatro Reale di San Carlo a jeho výstavba trvala pouhých osm měsíců, takže už 4. listopadu 1737 mohlo být na královy jmeniny slavnostně otevřené, a to operou Achille in Sciro od Domenica Sarra.
Asi moc nepřekvapí, že se divadlo jmenuje San Carlo. Jeho název odkazuje na jeho zakladatele, krále Karla III. Bourbonského a jeho jmenovce svatého Karla Boromejského.
Divadlo je spojené s královským palácem Capodimonte a sousedí se symbolem Neapole - s náměstím Piazza del Plebiscito. Kromě de Medrana se na projektu podílel také bývalý ředitel divadla San Bartolomeo, Angelo Carasale.
Víte, že Giovanni Antonio de Medrano v roce 1738 zahájil vykopávky v Herculaneu?
Medrano byl tím, kdo prosadil použití dřeva na výstavbu vnitřních lóží, čímž chtěl dosáhnout co nejlepší akustiky. Vycházel z toho, že i hudební nástroje se přece ze dřeva vyrábějí. Jeho názor narazil na odpor, protože někteří poradci prosazovali kámen, který by zvýšil majestátnost divadla. Poukazovali přitom na starověká kamenná divadla. Naštěstí Medranův plán vyhrál.
Ve své době bylo Teatro San Carlo největším operním divadlem na světě. Hlediště bylo široké 22,5 metru a dlouhé 28,6 metru. Celkem se tu nacházelo 184 lóží v šesti patrech. Královská lóže dokázala pojmout až 10 osob. V divadle bylo 1 379 sedadel a společně s místy určenými ke stání mohlo nabídnout hudební zážitek pro více než 3 300 diváků.
Divadlo pro opera seria
Svůj věhlas si divadlo Teatro San Carlo muselo vydobýt postupně. Zprvu se v něm hrála opera seria, což je operní žánr, jenž vznikl na přelomu 17. a 18. století jako reakce na zmatená operní libreta barokní opery 17. století.
Autoři opery seria se snažili o formální návrat k antickému divadlu a vzor si brali z antické a francouzské klasicistní tragédie. Témata oper zpracovávala antické dějiny a mýty. Děj se točil okolo střetu osobních zájmů a božských úmyslů, přičemž základem zde byly vznešené ideály a morální poslání.
Mezi nejvýznamnějšími hudebními skladateli, kteří se věnovali žánru opera seria, a jejich díla byla uvedena na operní scéně San Carlo,bychom našli taková zvučná jména, jako byli George Friedrich Händel, Josef Mysliveček, Joseph Haydn či Johann Adolf Hasse.
Zlatý věk divadla San Carlo
Na počátku 19. století se divadlo San Carlo na příkaz krále Ferdinanda IV. dočkalo své první přestavby. Bylo jí zapotřebí, když 13. února 1816 v divadle vypukl požár, který část budovy zničil. Divadlo dostalo tradiční podkovovitou podobu a počet sedadel se zvýšil na 1 444. Zvětšilo se také jeviště, které nyní mělo hloubku 34,5 metru. Otevřeno bylo po desetiměsíční přestavbě 12. ledna 1817.
V té době byl uměleckým ředitelem divadla a hlavním skladatelem Gioacchino Rossini, jenž pro San Carlo zkomponoval deset oper (např. Othello, Jezerní paní, Mojžíš v Egyptě).
V roce 1841 tu svou operu Oberto Conte di San Bonifacio uvedl Giuseppe Verdi, který se zasloužil o zřízení místa pro orchestr v roce 1872. A od roku 1844 má hlediště svůj typický vzhled v červeném a zlatém zbarvení. Elektrického osvětlení se divadlo dočkalo v roce 1890.
Když v roce 1861 došlo ke sjednocení Itálie, Neapol pozbyla postavení hudebního centra země a hlavní operní scénou se stalo divadlo La Scala v Miláně. Tím bohužel pro San Carlo nastaly horší časy a úbytek příjmů ze vstupného vedl k tomu, že bylo divadlo až do přelomu 19. a 20. století zavřené.
San Carlo ve 20. a 21. století
Během druhé světové války San Carlo dostalo přímý zásah během bombardování. Avšak ihned po osvobození Neapole v roce 1943 bylo opraveno a opětovně otevřené. Důkladná rekonstrukce divadla tu proběhla v letech 2008 až 2009, protože jevištní technika, vzduchotechnika i prostory pro diváky si žádaly modernizaci odpovídající nárokům ve 21. století.
Zdroj: teatrosancarlo.it, wikipedia.org
Náhledové foto: Diego Delso, CC BY-SA 4.0 https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0, via Wikimedia Commons
Komentáře
Okomentovat