Johan Banér byl jedním z předních švédských velitelů, jenž svou vytříbenou vojenskou taktiku uplatnil během třicetileté války. Společně se svým vojskem několikrát vpadl i na území zemí Koruny české.
Jak se zkonfiskovaný majetek vrátil rodině Banérů
Johan Banér se narodil do poměrně početné rodiny tajného rady Gustafa Axelssona Banéra jako jeho dvanácté dítě ze čtrnácti. Stalo se tak 23. června 1596. Svého otce si dlouho neužil, protože ten byl v rámci tzv. Linköpingské krvavé lázně dne 20. března 1600 společně s dalšími čtyřmi šlechtici veřejně sťat za podporu švédského a polského krále Zikmunda III. Vasy. Rozsudek smrti nechal vynést král Karel IX., nejmladší syn krále Gustava I., jenž na trůn nastoupil po sesazeném Zikmundovi III.
Součástí Banérovy exekuce byla také konfiskace jeho majetku. Jakmile se však k moci dostal syn Karla IX, došlo k usmíření královské rodiny Vasů s rodinou Banérů a král Gustav II. Adolf jim jejich zabavený majetek vrátil. Není se proto možné divit tomu, že mezi Johanem Banérem a Gustavem Adolfem vzniklo blízké přátelství.
Jak se Banér stal vojákem
Zatímco jeho otec sloužil králi coby tajný rada, Johan Banér se rozhodl pro vojenskou kariéru, a to v poměrně brzkém věku. Zřejmě k tomu přispělo i přátelství s králem Gustavem II. Adolfem. Jako vojákovi mu to celkem šlo. Byl statečný a vynikající stratég, takže poměrně rychle stoupal na žebříčku hodností. Už ve svých dvaceti pěti letech se stal plukovníkem, když se mu podařilo dobýt Rigu. V roce 1631 získal hodnost generálmajora celé švédské armády a patřil mezi nejvýznamnější generály, kteří sloužili králi Gustavu Adolfovi.
Válečné úspěchy a neúspěchy
Hlavní válečnou událostí Johana Banéra bylo vítězství u Breitenfeldu dne 17. září 1631, jenž se nacházel jen několik kilometrů na sever od Lipska. Tato bitva byla důležitým mezníkem ve třicetileté válce a utkaly se v ní Sasko, Švédsko, Svatá říše římská a Katolická liga. Jejím výsledkem bylo vítězství protestantských sil a velké ztráty na císařské straně.
V roce 1636 Johan Banér velel švédským vojáků v bitvě u Wittstocku, v níž obratným manévrem porazil císařskou armádu. Tím potvrdil své taktické schopnosti. Jako skvělý válečník se projevil i později. V roce 1637 vstoupil s armádou do Torgau a v roce 1638 se stal guvernérem Pomořan. O rok později v Saské Kamenici opět vyhrál a vtáhl do Čech, aby dobyl Prahu.
Ta se mu ale postavila na odpor. Protože mu chyběla pěchota a těžké dělostřelectvo, upustil od obléhání Prahy a se svým vojskem odtáhl do severovýchodních Čech. Místo osvobozování měst a vesnic se ale pustil do jejich systematického plenění.
Johan Banér: Jeho povaha a osobní život
Jako veliteli mu nikdy nevadilo, že jeho vojsko ničilo a plenilo obyvatele, jak se mu zlíbilo. Nikdo za to nikdy nebyl potrestán, protože Banér na dodržování stanného práva nedbal. Velmi blízko měl k lahvi alkoholu, jemuž holdoval více, než bylo zdrávo. Ostatně i proto onemocněl cirhózou jater, jež se mu nakonec stala osudná. Říkalo se o něm, že nejlepším válečníkem byl ve chvílích, kdy byl opilý.
Johan Banér byl celkem třikrát ženatý, přičemž dvě manželky pochoval, a to Kateřinu Alžbětu z Pfuelu a Alžbětu Julianu z Erbachu. S první ženou měl celkem pět dětí, čtyři dcery a syna Gustafa Adama Banéra, který později zastával funkci generálního guvernéra Ingrie. Druhé manželství bylo bezdětné.
Svou třetí manželku markraběnku Johannu Markétu z Bádenska-Hochbergu si vzal, když jí bylo sedmnáct let a jemu čtyřicet čtyři. Svatba se konala 16. září 1640 v německých Frankách na hradě Arolsen, tedy ani ne po uplynutí povinného půlročního smutku po smrti jeho druhé manželky.
Manželství s mladou ženou si ale Johan Banér moc neužil. Dne 10. května 1641 v Halberstadtu zemřel na pokročilou cirhózu jater. Na jeho místo vrchního velitele švédské armády nastoupil Lennart Torstensson, jeho blízký přítel. Ten na rozdíl od Banéra dbal na dodržování přísnéno stanného práva.
Johan Banér je pohřbený v pohřebním chóru kostela Riddarholm ve Stockholmu. Johanna Markéta Bádenská se v roce 1648 provdala za Jindřicha z Thurnu, švédského generálmajora a guvernéra v Rize.
Zdroj: historiska-personer.nu, wikipedia.org
Náhledové foto: anonymní, Public domain, via Wikimedia Commons
Komentáře
Okomentovat